čtvrtek 26. července 2012

Zajímá to někoho???

Včera večer jsem měla takový nápad, inspiraci od někoho jiného. Vždycky jsem chtěla psát ten blog a mnozí z vás vědí,že jsem ho psala na lide.cz, ale tam to pak krachlo. Jo měla jsem už tenhle blog, ale ten krachnul asi u mě. Nevim, zdali je to na mně moc složité, nebo nevím, každopádně od včera mám vizi dělat zase něco dál. Hlavně fotit fotky z mýho běžnýho dne a napsat i nějaký poznatky. Jenomže je to dost práce, dostat fotky do kompu,udělat je hezký, nahrát je na photobucket a pak všechno poskládat sem. Teď si uvědomuju, že je to náročný, obzvlášť takhle večer po práci a ještě když druhej den zase vstávám. Jenomže pak už zase nebudu doma a nebudu mít jak napsat a zase z toho nic nebude. Tak já nevim. Tak aspoň ten dnešek zkusim dodělat podle mejch představ. Je 22:29.
Asi začnu retrospektivně podle fotek.

. melon
Rozhodně nevím, proč se mi ta fotka nahrála takhle obráceně,když původní verze v kompu byla  na druhou stranu a po úpravě ty melouny byly úplně normálně. Nicménně mám k nim dvě myšlenky. První z nich byla, že maj tvar pyramidy. Ano dala jsem se na iluminátskou cestu. Ne kecám. Jenom čekám, jesti se zejtra něco  stane (nebo aspoň v blízký době)
A ta druhá myšlenka byla:
Já tak miluju studenej meloun. Nejlepší je,když se ho hrozně přejíš,máš nacpaný břicho a pak se ti chce hrozně čůrat.
Miluju meloun.


sushi
No a dneska v práci,konkrétně teda na Flóře, byly nějaký ochutnávky asi tak úplně všeho. Ale co mě nasralo nejvíc, že jedna ženská z práce chodila a vesele všem všechno přinesla. Vlastně přinesla všechno 3x ale byly jsme tam 4. Asi by jí to zabilo,kdyby to pobrala ještě jednou navíc. Pak se mě ptala,proč mám takovou smutnou náladu. Tak ne ty píčo, nepřišlo mi to líto,když mě znáš nějakou dobu a pak jako hodíš bobek.
Pro sushi jsem si došla sama.
Bylo to super, samozřejmě až na zázvor. Ale ta mistička jse skvostná :D

Dneska taky byl v práci jeden pán a povídá si se slovensky hovořící ženou, pak se ptá,jak má mluvit na další. Řeknou mu že česky. A když se podívá na mě, ptá se jak na mě,jestli prej pa rusky. Asi bych se měla definitivně na tu ruštinu podívat. Anglicky už mi to docela jde. No ale, tenhle pán řiká, vy jste Jana, smažu J a máte dneska svátek. Ne vy máte všichni svátek,když jste Fann. :D
No a pak nám ten pán začal vyprávět o tom,že shání krém na břicho,že je po těžký operaci a že ten co měl doma už došel, protože byl po ženě a ta že zemřela před 3 rokama na rakovinu a on jí měl taky a proto ta operace. 
No, vskutku mi toho pána bylo líto. Ještěže má blízko Flóru a může za náma chodit pokecat.
Mimochodem 50-ti jazyky!!!!!!!!



me
By the way, muj dnešní make-up v barvách YSL.


Photobucket
Takhle to vypadá po odlíčení. :)


neděle 15. ledna 2012

Miluju a zbožňuju ho

Hodně bych toho chtěla říct.
Jenom nikdy nevím, kde mám začít. 
Proto možná většinou mlčim a pak plácám blbosti.
Ne, řekni mi něco ty, já nevim, co mám povědět.
V tu chvíli to možná fakt nevim, ale pak si uvědomuju, kolik jsem toho mohla říct.
Jenomže co s tim, když teď sedim sama doma a už to nemám komu říct? A příště až zase budu mít tu příležitost, tak možná zase budu mlčet a nakonec budu v nekonečný smyčce.
I když na druhou stranu, když ta nekonečná smyčka bude pořád s ním....

Dobře, pro začátek bych aspoň mohla pokračovat v psaní na papír. Už jsem jednu takovou věc napsala, bohužel jsem se k tomu nepřiznala a neodevzdala jsem jí do správných rukou.
Hned jak to půjde, tak to řeknu a předám a když bude třeba, napíšu další.
Aby všechno bylo tak, jak má.

pondělí 2. ledna 2012

nic smysluplnějšího do novýho roku mě nenapadá

Než začneš podvádět, dobře zvaž, že vyměňuješ odpoledne a celé noci za dvouhodinový úlet. Že si vybíráš někoho, kdo si myslí, že jsi sexy, místo toho, pro koho jsi nejkrásnějším člověkem na světě. Že si vybíráš někoho, kdo naplňuje tvé ego, místo toho, kdo naplňuje tvoji duši. Že odstrkuješ někoho, kdo by ti dal život místo toho, kdo o tebe má sotva zájem. Že zrazuješ důvěru toho, kdo na tebe myslí každou hodinu každičký den a vybíráš si někoho, kdo na tebe pravděpodobně v nejbližší době zapomene.

neděle 20. listopadu 2011

Vysvětlení

Vysvětlení se dostavilo.
A to sice takový,že mi prostě nepřicházej sms a příjdou třeba až dneska...Ty co měly třeba přijít ve středu nebo ve čtvrtek. A stejně ne všechny.
Takže moje naštvání ze všech stran nebylo úplně oprávněný.
Když jsem byla naštvaná že mi nepíše celou dobu a nenapsal ani na dobrou noc,tak to nebylo schválně.
Psal.
Jenomže nic nedošlo.
Takže jsem mohla bejt nasraná jenom za to že řek, že neměl čas,protože přišel domu a pařil. Žádný další jiný věci v tom nebyly. Konec tečka.
Naštěstí můj emocionální výbuch nastal pouze ve formě elektronické a ne fyzické.

Ale i tak mě asi mrzí to,že jsem to napsala a že jsem si to vůbec myslela.
Už vím, že k tomu nemám žádný důvody.



středa 16. listopadu 2011

Ustřelit hlavu...?

Jo asi jo...
Už toho je zase moc a zase už to nezvládám
Nejdřív se mi zdá sen, za kterej bych se nejradši propadla do země.
Jo, o osobě, se kterou sice mám nějakej kontakt, ale ne zas tak častej...tak jednou za měsíc, ovšem mám s ní neblahou minulost. A to jsem si právě myslela, že je za mnou. No a probudim se, řikám si jak je to celý divný a proč zrovna teď a řikám si : Ne, vždyť už pro mě nic neznamená.
Střih.
Ještě ten den mi napíše.
TAK CO?
Ne, tohle přeci byla naše hláška, náš oblíbenej film a tak co znamenalo něco jako miluju tě.
Chci se vážně zastřelit.
Nevim, co jsem komu udělala.

A další věc, se kterou se totálně nesmířim nikdy v životě je, když mi někdo řekne: já jsem na tebe zapomněl.
Neměl jsem čas, nestih jsem to a měl jsem dalších sto miliónů věcí na práci a nemoh jsem si najít minutu na posranou sms.

Sama sebe se snažim přesvědčit, že je všechno v pořádku, ale asi tomu moc nevěřim.



pondělí 7. listopadu 2011

Zase se ukázalo,jak jsou někteří spolehliví...

V sobotu byl Lampiónový průvod. 
Pozvala jsem několik kamarádů, aby se přišli podívat, jelikož jsem byla jením z aktérů. Myslím si,že je to každopádně pěknej a příjemnej zážitek.
No a to bylo..jooo my příjdem, já příjdu,když jde ten a ta a tak dále.
V den konání...a vlastně ani žádnej den předtím se nikdo sám od sebe neozval, že přijede. Musela jsem se zase ozvat já.
Přijedete..?
Nee,nepřijedem,nic jsme neslíbili, na to serem, nemáme čas,nechce se nám.
Ale že by sami od sebe napsali, že nepřijedou, nebo jestli se vůbec něco děje,to nikoho z nich ani nenapadne.
Mě by zajímalo, kolikrát jsem se já vám vysrala na nějakou akci, na kterou jsem slíbila, že příjdu. Neřikám,že jsem to ani jednou neudělala, ale prostě teď je asi tak trochu jiná situace. Nebyla jsem v Praze a nemohla jsem se s nikym přes tejden vídat. Jenom o víkendu. Ale jak se ukázalo, ani o to nikdo moc nestál...
A já nebudu mít čas ani teď,protože budu muset chodit do práce.
A přemlouvat vás nebudu,abyste se se mno milostivě viděli o víkendech.
To mám docela program vyřešenej.

A na silvestra, na tu párty, co všichni tak moc chtěj, vám nebudu zvedat telefon a v 6 večer,až budete u mě před barákem,tak vám řeknu,že párty neni, ať jedete domu.