Jo asi jo...
Už toho je zase moc a zase už to nezvládám
Nejdřív se mi zdá sen, za kterej bych se nejradši propadla do země.
Jo, o osobě, se kterou sice mám nějakej kontakt, ale ne zas tak častej...tak jednou za měsíc, ovšem mám s ní neblahou minulost. A to jsem si právě myslela, že je za mnou. No a probudim se, řikám si jak je to celý divný a proč zrovna teď a řikám si : Ne, vždyť už pro mě nic neznamená.
Střih.
Ještě ten den mi napíše.
TAK CO?
Ne, tohle přeci byla naše hláška, náš oblíbenej film a tak co znamenalo něco jako miluju tě.
Chci se vážně zastřelit.
Nevim, co jsem komu udělala.
A další věc, se kterou se totálně nesmířim nikdy v životě je, když mi někdo řekne: já jsem na tebe zapomněl.
Neměl jsem čas, nestih jsem to a měl jsem dalších sto miliónů věcí na práci a nemoh jsem si najít minutu na posranou sms.
Sama sebe se snažim přesvědčit, že je všechno v pořádku, ale asi tomu moc nevěřim.
Žádné komentáře:
Okomentovat