Vysvětlení

Vysvětlení se dostavilo.

A to sice takový,že mi prostě nepřicházej sms a příjdou třeba až dneska...Ty co měly třeba přijít ve středu nebo ve čtvrtek. A stejně ne všechny.

Takže moje naštvání ze všech stran nebylo úplně oprávněný.

Když jsem byla naštvaná že mi nepíše celou dobu a nenapsal ani na dobrou noc,tak to nebylo schválně.

Psal.

Jenomže nic nedošlo.

Takže jsem mohla bejt nasraná jenom za to že řek, že neměl čas,protože přišel domu a pařil. Žádný další jiný věci v tom nebyly. Konec tečka.

Naštěstí můj emocionální výbuch nastal pouze ve formě elektronické a ne fyzické.

Ale i tak mě asi mrzí to,že jsem to napsala a že jsem si to vůbec myslela.

Už vím, že k tomu nemám žádný důvody.

Ustřelit hlavu...?

Jo asi jo...

Už toho je zase moc a zase už to nezvládám

Nejdřív se mi zdá sen, za kterej bych se nejradši propadla do země.

Jo, o osobě, se kterou sice mám nějakej kontakt, ale ne zas tak častej...tak jednou za měsíc, ovšem mám s ní neblahou minulost. A to jsem si právě myslela, že je za mnou. No a probudim se, řikám si jak je to celý divný a proč zrovna teď a řikám si : Ne, vždyť už pro mě nic neznamená.

Střih.

Ještě ten den mi napíše.

TAK CO?

Ne, tohle přeci byla naše hláška, náš oblíbenej film a tak co znamenalo něco jako miluju tě.

Chci se vážně zastřelit.

Nevim, co jsem komu udělala.

A další věc, se kterou se totálně nesmířim nikdy v životě je, když mi někdo řekne: já jsem na tebe zapomněl.

Neměl jsem čas, nestih jsem to a měl jsem dalších sto miliónů věcí na práci a nemoh jsem si najít minutu na posranou sms.

Sama sebe se snažim přesvědčit, že je všechno v pořádku, ale asi tomu moc nevěřim.

Zase se ukázalo,jak jsou někteří spolehliví...

V sobotu byl Lampiónový průvod. 

Pozvala jsem několik kamarádů, aby se přišli podívat, jelikož jsem byla jením z aktérů. Myslím si,že je to každopádně pěknej a příjemnej zážitek.

No a to bylo..jooo my příjdem, já příjdu,když jde ten a ta a tak dále.

V den konání...a vlastně ani žádnej den předtím se nikdo sám od sebe neozval, že přijede. Musela jsem se zase ozvat já.

Přijedete..?

Nee,nepřijedem,nic jsme neslíbili, na to serem, nemáme čas,nechce se nám.

Ale že by sami od sebe napsali, že nepřijedou, nebo jestli se vůbec něco děje,to nikoho z nich ani nenapadne.

Mě by zajímalo, kolikrát jsem se já vám vysrala na nějakou akci, na kterou jsem slíbila, že příjdu. Neřikám,že jsem to ani jednou neudělala, ale prostě teď je asi tak trochu jiná situace. Nebyla jsem v Praze a nemohla jsem se s nikym přes tejden vídat. Jenom o víkendu. Ale jak se ukázalo, ani o to nikdo moc nestál...

A já nebudu mít čas ani teď,protože budu muset chodit do práce.

A přemlouvat vás nebudu,abyste se se mno milostivě viděli o víkendech.

To mám docela program vyřešenej.

A na silvestra, na tu párty, co všichni tak moc chtěj, vám nebudu zvedat telefon a v 6 večer,až budete u mě před barákem,tak vám řeknu,že párty neni, ať jedete domu.